Muž a žena
Následující text je překladem dvacáté kapitoly Evolovy knihy Vzpoura proti modernímu světu, kterou v roce 2020 vydalo vydavatelství Sol Noctis. Překlad zveřejněn se souhlasem autora.
***
Abych doplnil tyto úvahy o tradičním životě, ve zkratce se budu věnovat i jeho sexuálnímu rozměru.
Vidíme, že skutečnost se v tradičním vidění světa odvozuje ze symbolů a obřadů; z jejich analogií se odvozují principy potřebné pro pochopení pohlaví a regulaci vztahů, které se nevyhnutelně navazují mezi muži a ženami každé normální civilizace.
V tradičním symbolismu se nadpřirozený princip považuje za „maskulinní“, zatímco princip přírody a vznikání se považuje za „femininní“. V helénském světě se „jedno“ (τὀ ἕν), jež je „v sobě“ úplné a soběstačné, považuje za maskulinní. A naopak dyáda, princip diferenciace a „jiného než sebe“, tedy princip touhy a pohybu, se považuje za femininní. V hinduistickém světě (podle daršany [školy] známé jako sánkhja) se netečný duch (puruša) považuje za maskulinního, zatímco prakrti, aktivní matice každé podmíněné formy, je femininní. Dalekovýchodní tradice vyjadřuje totožné koncepty prostřednictvím kosmické duality jinu a jangu, kde se jang, mužný princip, asociuje s „cností nebes“, zatímco jin, ženský princip, se „zemí“.
Zvážíme-li tyto dva principy v sobě a o sobě, uvidíme, že jsou protikladné. V řádu kreativního utváření – jejž jsem opakovaně ztotožnil s duší tradičního světa a jenž se historicky rozvinul v souladu s konfliktem mezi různými rasami a civilizacemi – se však proměňují ve dvě strany jedné syntézy, přičemž oba si uchovávají své oddělené funkce. Nemám tu prostor k tomu, abych dokazoval, že v pozadí různých mýtů o „pádu“ se často setkáváme s ideou toho, že se mužský princip ztotožňuje se ženským principem a ztrácí se v něm, až nakonec zcela přebírá jeho způsob bytí. Každopádně když k tomuto dojde – když se soběstačný princip poddá zákonu, jenž se neodvozuje z něho samotného a skloní se před silami „touhy“ – je příhodné mluvit o „pádu“. Nedůvěra, kterou různé tradice na lidské rovině přechovávaly vůči ženám, se opírá právě o tuto víru; žena se nejednou považuje za princip „hříchu“, nečistoty a zla, a stejně tak i pokušení a nebezpečí pro ty, kdo se snaží dosáhnout nadpřirozeno.