Americká civilizace
Tento text vyšel původně pod názvem Civiltà americana jako článek Julia Evoly z roku 1952 v nám neznámém periodiku. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je na mnoha místech dostupný na internetu. Italský originál ve stejnojmenném sborníku Evolových textů Civiltà americana.
***
Americká „civilizace“
Nedávno zesnulý John Dewey byl v americkém tisku oslavován jako nejreprezentativnější postava americké civilizace. To je zcela v pořádku. Jeho teorie jsou se svými názory na člověka a život zcela reprezentativní pro amerikanismus a jeho „demokracii“.
Podstatou daných teorií je toto: Každý se může stát, čím chce, jediným omezením je dostupnost technologických prostředků. Rovněž nikdo není někým na základě své pravé přirozenosti ani neexistují žádné skutečné rozdíly mezi lidmi – jsou pouze rozdíly v kvalifikaci. Podle této teorie se každý může stát kýmkoliv, jestliže ví, jak se to naučit.
Jasné to je na případu „self-made mana“. Ve společnosti, která pozbyla veškerého smyslu pro tradici, se představa o osobním růstu bude šířit do všech oblastí lidské existence a bude tak upevňovat rovnostářskou doktrínu ryzí demokracie. Přijetím základu takovýchto idejí dochází následně k nutnému zavržení všech přirozených rozdílů. Každý si může myslet, že má potenciál kohokoliv jiného, a pojmy „výše“ a „níže postavený“ tak ztrácejí svůj význam, ctění odstupu a respektu se stává nesmyslné a všechny styly života jsou otevřené všem. Američané stojí se svou mechaničností proti všem organickým pojetím života. Ve společnosti, která „začala od nuly“, má vše charakter „vyrobeného“. V americké společnosti jsou vnější projevy pouhými maskami, nikoliv tvářemi. Spolu s tím vším jsou proponenti amerického způsobu života nepřátelé skutečné osobitosti.
„Otevřená mysl“ Američanů, občas jim připisovaná k dobru, je druhou stránkou jejich vnitřní beztvarosti. Totéž platí o jejich „individualismu“. Individualismus a osobitost nejsou jedno a to samé – první náleží do beztvarého světa kvantity, zatímco druhé patří světu kvality a hierarchie. Američané jsou živým popřením karteziánského axiomu „myslím, tedy jsem“ – Američané nemyslí, ale přesto jsou. Americká „mysl“, dětinská a primitivní, postrádá charakteristickou formu, tudíž je otevřena každému druhu standardizace.