O ženě a ženské sexualitě
Následující text je překladem úvodu kapitoly „Žena jako matka a žena jako milenka“ z Evolovy knihy Metafyzika sexu, jež poprvé vyšla v roce 1958.
***
Řekli jsme, že z metafyzického hlediska je mužství v říši manifestace a „přírody“ komplementárním korelátem ženství, ale mimoto také zrcadlí povahu toho, co předchází a převyšuje Dyádu. Na lidské úrovni z toho plyne, že zatímco všechny vztahy založené na Dyádě mají pro ženu esenciální charakter a zcela vyjadřují přirozený zákon jejího bytí, není tomu tak v případě muže, je-li skutečně mužem. Tyto vztahy jsou sexuálními v úzkém smyslu slova, a také vztahy matky a syna. Jistě ne nedopatřením v každé vyšší civilizaci muž nebyl považován za opravdového muže, dokud podléhal tomuto dvojímu poutu, poutu matky a poutu ženy, když v tom vyčerpával smysl své existence. Již dříve jsme připomněli, že i v samotných „rituálech přechodu“ nebo puberty u primitivních národů představovalo mužské zasvěcení a přijetí do „mužských spolků“ překonání naturalistické sféry. Biblická Ráchel říká: „Dej mi syna, nebo zemřu.“ Existují buddhistické texty poukazující na „neúprosnost“ ženy, pokud jde o mateřství a sexualitu, jichž se nikdy nenasytí.[1] Žena se bude vždycky snažit muže podrobit jhu té či oné své stránky, nikoliv však díky své osobnosti, nýbrž z metafyzického popudu.
Pokud jde o sexualitu, má Weininger pravdu, když charakterizuje muže a ženu a říká přitom, že absolutní žena je pouhou sexualitou, kdežto opravdový muž „je sexuálním a ještě něčím navíc“. A spolu s ním můžeme vidět hluboký symbolický význam v anatomicko-somatické skutečnosti, a sice že zatímco mužské pohlavní orgány jsou jaksi něco opsatelného, odděleného a jakoby připevněného ke zbytku těla, v případě ženy jdou tyto orgány do nejintimnějších hlubin jejího těla. U muže se může projevovat určitý odstup od sexuality, poněvadž muž o sexualitě „ví“; žena si jí nemusí být vědoma a může ji i popírat, protože ona není ničím jiným, než sexualitou – je sexualitou sama o sobě.[2] Jeden indický výraz příhodně označuje ženu jako káminí, neboli „tu, jež byla učiněna z chtíče“, což odpovídá antickému západnímu rčení: tota mulier sexus [žena je plná sexu]. S tím mimochodem souvisí provokující chování, které bez sebemenšího záměru velmi často mají mladé a „nevinné“ dívky, dokonce i malá děvčátka. S tím souvisí zvláštní a téměř nevědomý narcismus, který je v každé ženě: cítí možné potěšení, které může muži nabídnout, a vychutnává si jeho představivost i mimo skutečný sexuální poměr. Proto má Ellis pravdu, když říká, že žena skrze sexualitu a mateřství vzkvétá a realizuje vlastní bytí, nelze totéž říci, pokud jde o muže (my bychom dodali: vyjma případu, kdy se mu podaří dosáhnout vyšších dimenzí sexuální zkušenosti); a pokud jde o afroditický projev, jeho mužský protipól může dokonce znamenat de-virilizaci, a to i když pomineme jistou skutečnost, o níž bude řeč později (§40).[3] A konečné – pokud jde o demétrický projev – bylo zjištěno, že skryté a převládající touze ženy být matkou neodpovídá u muže žádná podobná elementární potřeba být ploditelem. Pokud v některém muži existuje, náleží do zcela jiné, již nikoliv naturalistické, ale spíše etické roviny (představa zachování rodu, rodiny, kasty apod.).
Jak jsme viděli, vlastností kosmického ženství je to, co Řekové nazývali „heterita“ neboli spojení s druhým (heterocentrismus). Ryzí mužství je charakterizováno tím, že v sobě uchovává svůj vlastní počátek, zatímco pro ryzí ženství je přirozené nacházet svůj počátek v druhém. Na psychologické rovině z toho vyplývají ženské rysy, jež jsou velmi dobře patrné v běžném životě: ženský život téměř vždy postrádá vlastní hodnotu; potřebuje vztah s druhým jak v marnosti, tak i v potřebě ženy být uznávána, být středem pozornosti, být polichocena, být obdivována a být objektem touhy (tuto extrovertní tendenci lze asociovat s oním „hleděním ven“, které jsme v našem metafyzickém pojednání přisoudili Šaktí). A všechno dvoření, galantnost a komplimenty (i třeba neupřímné) by byly nepochopitelné bez oné obligátní podstaty představované právě tímto vrozeným rysem ženské psýché, jejž musel muž brát vždy a všude v potaz. Fakt, že hodnoty ženské etiky se naprosto liší od hodnot etiky mužské, je zřetelný i z toho, že žena by měla opovrhovat úlisným mužem, který se snaží jen o dobytí jejího těla: opak je však pravdou.
Poznámky
- ^ Džátaka, LXI; Anguttara-nikája, II, 48
- ^ O. Weininger, Geschlecht und Charakter, cit., s. 113, 115 a 116.
- ^ Srv. H. Ellis, Studies, cit., v. III, s. 199: „That (sexual) emotion which, one is tempted to say, of ummanns the man, makes the woman for the first time truly herself“ [„Tento (sexuální) pocit, při němž je muž takříkajíc znemužněn, činí ženu poprvé skutečně jí samou.“]