☉ JuliusEvola.cz

Řád železné koruny

Následující text je českým přepisem slovenského překladu článku Julia Evoly. Zveřejněný slovenský překlad původně vyšel na webu Integra!

***

S pádem Římské říše se, z potřeby zachování a obrany duchovních hodnot uprostřed politického chaosu a morálního rozkladu doby, zrodily první asketické řády.

S příchodem podobné situace, hluboké krize postihující moderní svět, je vhodné, aby bylo něco podobného zřízeno i dnes. Právě k tomu byl navržen Řád Železné Koruny. Toto označení nesouvisí se starověkou italskou korunou, ale s myšlenkou svrchovanosti určené duchovními podmínkami s odkazem na kov, který je nejlepším symbolem síly, tvrdosti a nepoddajnosti, což musí být charakterové rysy mužů Řádu na obranu ducha.

  1. Muži Řádu mají především povinnost být živým svědectvím hodnot čistého ducha, chápaného jako transcendentní realita, která je nad jakoukoli lidskou hodnotou, jakýmkoli naturalistickým, „sociálním“ a „individualistickým“ závazkem a jeho obrany a prosazování v patřičných formách.
  2. Zpustošení, které charakterizuje moderní svět, klade na muže Řádu zodpovědnost za přijetí a prosazení těchto hodnot jako odlišných od více či méně historicky podmíněných institucí a forem. Muži Řádu uvědomujíc si, že v současnosti neexistuje politický nebo sociální systém legitimní povahy věrný vyšším principům, se drží stranou od nich. Mohou být přítomní, dokonce by měli přijímat pozice a funkce v takových institucích, ale jen pro výlučný účel uplatňování vlivu transcendentní povahy, přímého či nepřímého. Co se týká odstupu od každé jednotlivé formy náboženství, jejichž rostoucí rozklad a sekularizace jsou evidentní, jakákoli účast musí být ospravedlněná uznáním základních hodnot nezávislých na jakýchkoli vnějších okolnostech.
  3. Nejdůležitější věcí je, že muži Řádu konají na existenciální úrovni přes svou přítomnost, absolutní věrnost pravdě, poctivost, schopnost podřídit svou osobu práci, nepoddajnosti i tvrdosti myšlenky, lhostejnost vůči jakémukoli vnějšímu uznání a jakékoli hmotné výhodě. Uznávajíc korespondenci mezi vnitřní a vnější lidskou formou, je žádoucí, aby muži Řádu byli vybráni z těch bez fyzických vad, dokonce z těch impozantního vzhledu. Mimochodem, právě to bylo častým pravidlem v rytířských řádech.
  4. Existují deformace specifické pro moderní společnost. Postavit se proti nim je přirozeným a podstatným předpokladem příslušnosti k Řádu. Co má být kritizováno v této souvislosti je jakákoli forma demokracie a rovnostářství, kterým musí odporovat duchovně založený princip autority a hierarchie.
    Jakémukoli proletářskému a kolektivistickému „sociálnímu“ mýtu je třeba odporovat ještě víc. Pohrdání takzvanou „pracující třídou“ je zásadním bodem.[1] Muži Řádu odporují jakémukoli rodinnému prospěchářství, jakémukoli šplhání podřadných sil k moci a nějaké koncepci postavení, privilegiu a moci, definovaným ve smyslu peněz a bohatství. Úlohou mužů Řádu je prosazovat nadřazenost hrdinských, aristokratických a tradičních duchovních hodnot proti praktickému materialismu, triviální amorálnosti a utilitarismu naší doby. Při každé příležitosti se postaví za tyto hodnoty, aby čelili a demaskovali to, co je s nimi v rozporu.
  5. Řád uznává Pravdu jako nejmocnější zbraň pro svou činnost. Lež, ideologická falzifikace, sugesce a anestetická opatření uplatňovaná na každou schopnost vyšší senzitivity a poznání je skutečným kořenem všeobecného rozvratu a deformace současného světa.
  6. Těžiště Řádu neleží v nějakém konkrétním náboženském vyznání, ani v žádném politickém hnutí. Co víc, ve svém duchu Řád stojí od všeho, co se vydává za „kulturu“ v moderním, intelektuálním a profánním smyslu. Fundamentem muže Řádu je naopak: zaprvé způsob bytí, zadruhé daná vize života jako jeho vyjádření, zatřetí složky stylu pro osobní postoj poctivosti a souvislosti v životě spolu s normou pro zvládnutí činu.
  7. Proudy a ztělesnění myšlenek mohou být podpořeny, inspirovány nebo obrozeny Řádem podle jejich vhodné povahy ve vztahu k dané situaci, ale bez jeho jeho identifikace s nimi. Zaměřovat se bude jen na činnost v rovině příčin, ne v rovině následků a zevnějšku.
  8. Celý Řád bude za každým mužem Řádu. Každý člen bude mít povinnost podporovat jakýmkoli způsobem jakéhokoli jiného člena, ne jako jednotlivce, ale jako představitele organizace. Každý člen Řádu by se měl stát centrem vlivu ve svém daném okruhu. Jednota Řádu bude vyjadřovat, potvrzovat a utužovat přirozenou harmonii potencionálně existující mezi těmito elementy, buňkami nebo centry činu stejně vnitřně orientovanými, tvarovanými stejnou myšlenkou.

O způsobilosti

  1. Jen muži ve věku ne méně než 20 let, bez fyzických vad a čehokoli, co by bylo na újmu přirozené prestiži na psychosomatické úrovni, mohou být přijati do Řádu.
  2. Řád předpokládá jedince, kteří mají aspoň potencionálně stejnou vnitřní způsobilost, náklonnost a smýšlení a jsou už v jednotlivých fázích na společné cestě duchovní uvědomělosti.
    Příslušnost k Řádu však vyžaduje přesný a přísežný slib svědčící o připravenosti položit na první místo, v jakékoli sféře, myšlenku cíle Řádu v protikladu k jakýmkoli sentimentálním, emocionálním a rodinným závazkům, osobním preferencím, hmotným zájmům nebo společenským ambicím. Od mužů Řádu se nežádá sebezapření, ale vnitřní odpoutání se – to znamená vnitřní svobodu.
  3. Příslušnost k určité náboženské komunitě není neslučitelná s příslušností k Řádu, pod podmínkou, že je mu garantováno prvenství v případě konfliktu.
  4. Je žádoucí, aby při formulaci vyššího principu muži Řádu usilovali o souladné uvědomění, ve smyslu hledání kontaktu s vyššími stavy existence, které představují předmět operativních disciplín iniciační povahy.

O rozdílech postavení a organizační formě

  1. Řád má dvě stránky – vnitřní a vnější. S ohledem k první na sebe všichni členové Řádu berou stejnou důstojnost odpovídající jménu či titulu Mužů Řádu Železné koruny. Organizačně je řád vedený Radou mistrů řádu složenou ze sedmi členů v čele s Velmistrem řádu. Všeobecné úlohy programové, realizační a disciplinární povahy, postupně definované na každém zasedání Rady, jsou sdílené mezi těmito členy.
  2. Vnitřní struktura Řádu odpovídá často doktrínařské sféře a sestává ze tří stupňů souvisejících se stavem duchovního naplnění každého jednotlivce. Toto členění nemá nutně vztah k sféře vlivu, kterou jsme právě uvedli v předešlém bodě, mimo výhrady, že nejméně čtyři členové Rady Mistrů musí též stát na nejvyšším stupni vnitřní hierarchie. Toto i práce v rovině poznání a rozlišování postavení podle tradičních kritérií bude probráno v oddělené kapitole.
  3. Kompetencí Rady je rozhodnout jakékoli přijetí do Řádu, s výběrem i přímým udělením funkce významným elementům, které byly posouzené jako vhodné. Členství ex officio není vyloučené, dané osoby mohou být prohlášeny za patřící k Řádu v každém ohledu, i když nemají žádný vztah k němu.
  4. Příslušnost k Řádu neznamená finanční povinnost. Dary a dotace budou dobrovolné. Rada je bude mít ke své dispozici s výlučným určením k neosobním cílům Řádu.
  5. Titul Muže Řádu je potencionálně dědičný ve smyslu že ten, kdo ho drží, může rozhodnout o jeho předání svému prvorozenému synu a přáním, aby tradice jeho krve byla i tradicí dané duchovní formy a vlivu v pokračování stejného působení.
  6. Členové Rady jsou zakladateli Řádu. Rada sama rozhodne o nástupnictví v případě smrti nebo nevhodnosti kteréhokoli člena. Každý z nich má právo navrhnout komu si přeje předat svou funkci jako pokračovateli jeho práce. Rada v tomto bodě rozhodne.
  7. Rada má v podstatě rysy mužského spolku (Mannerbund), tedy nemá sympatie pro nic, co náleží jen rodinné sféře.
  8. Členové tohoto spolku mohou následovat dráhu sexuální svobody, pod podmínkou, že to neznamená podřízenost sexu.
  9. I když ženy nemohou patřit k Řádu jako členky, mladé ženy by mohly představovat formaci „třetí kategorie“ k dispozici mužům Řádu, na společné a ne vlastnické užití (což navrhoval Platon ve svém ideálním státě pro bojovnickou kastu) a za předpokladu přijetí opatření k zabránění oplodnění.[2]

Poznámky

  1. ^ Aby bylo možné plně pochopit smysl tohoto požadavku, doporučujeme porovnat s tím, co Evola napsal v příloze Gli Uomini e le Rovine, Roma (1972), IV: Tabu dei nostri Tempi, 2: La Classe lavoratrice, 279-282: „Dnes před námi pracovník stojí jen jako prodavač pracovní síly. Z tohoto prodeje se snaží vytěžit všechen možný zisk jen proto, že bez rozpaků usiluje jen o měšťácký život.“
  2. ^ Tyto výroky se mohou většině čtenářů zdát podivné nebo alespoň překvapivé. Nicméně význam sexu – v neprofánním a normálním kontextu spřízněným s principy Tradice – je nutné mít na paměti. Autor se tu odvolává na sexuální magii známo ze středověku nebo nedávných dob u skupin jako Kremmerzova Miriam nebo Crowleyho O.T.O. Zájemce odkazujeme na Evolovu Metafisica del Sesso, kapitola VI: Il Sesso nel Dominio delle Iniziazioni e della Magia.